Křik bolesti
Jan Jüngling již dlouho maluje pohyb, od běžících koní, přes anatomické vyjádření baletu, ke scénám z divadla a cirkusu. Ve všech těchto tématech zachycuje rychlý a měnící se chod života. Jeho koně se řítí vpřed s vervou a zběsilou energií. V baletu Jüngling zkoumá postoje, které zaujímáme v životě, naši snahu o zachování rovnováhy a důstojnosti. Malby z divadelního prostředí ukazují celé procesí charakterů napříč scénou života, cirkus ukazuje jeho radostnou absurditu. Ve své nové sérii malíř zachycuje začátek a konec veškerého pohybu.
„Křik bolesti“ jsou obrazy zrození a smrti. Jüngling se snaží i zde zachytit mohutnost života a ukazuje sílu, která drásá tělo, když přichází na svět dítě. Poté ukazuje agónii smrti v těle, z kterého život odchází. Je to pokračování jeho předchozích témat, protože koňské dostihy nakonec nevedou nikam jinam než k cílové pásce, na jevišti musí také spadnout opona. Sledujeme fascinující sílu pohybu na počátku života a chaotické mizení na jeho konci. Tím, že Jüngling kombinuje tato dvě témata v jedné sérii, částečně narušuje předchozí lineárnost, paralelu narození a smrti také vnímáme jako neměnnou.
Jüngling nám ukazuje tyto dvě reality, které se většina z nás snaží v běžném životě nesměle přehlížet a nutí nás vnímat dočasnost naší vlastní existence a hranice, které jsou nám dány na naší cestě. Všechna malířova díla mají něco společného. Zatímco dostih má vítěze, představení svou hvězdu, ve zrození a smrti je naprostá shoda. Výjevy narození a smrti se opakují stále dokola, variace negované vše zaplavující humanitou celé série.
Jünglinovy práce vždy vykazují silnou fyzičnost. Používá anatomickou přesnost, aby své umění zakotvil v normálním světě. Ale od toho pokračuje dál k abstrakci, kombinuje hmotnou skutečnost s její fenomenologií. V Jünglingově použití barev a geometrie jsou přítomné metafyzické prvky času a ducha. V tomto smyslu je jeho práce jejich plným zobrazením. V této sérii malíř zdůrazňuje, že tvoří s tímto vše zahrnujícím tématem jeden celek.
Série „Křik bolesti“ je výzva, abychom životem procházeli vědomě a radostně. Když vidíme své neodvratné začátky a konce, je nám ukazována absurdita násilí, války, odmítání sama sebe. Jüngling ukazuje hranice, které všichni vyplňujeme a tak demonstruje hodnotu prostoru mezi nimi. Když si prohlédneme „Křik bolesti“, můžeme se vrátit k životnímu shonu s vědomím, že svoboda toho shonu je vše, co máme, a musíme si ji vychutnat. Můžeme se vrátit na jeviště a pečlivě si rozmýšlet, jak dát našemu představení smysl.
© Jakub Kavan