Malíř Jan Jüngling

Pomíjivé okamžiky našeho života zachycují kresby i obrazy akademickeho malíře Jana Jünglinga (nar. 5. 11. 1946). Říkám-li pomíjivé, nemám na mysli ani nepodstané, ani netypické. Naopak. Již v cyklu obrazů vznikIých během studia na pražké Akademii výtvarných umění (prof. František Jiroudek, 1970 až 1976) se malíř snažil postihnout momenty, které často rozhodují o bytí či nebytí člověka. Práce inspirované lekařským prostředím prozrazují zaujetí medicínou, obdiv k lidem, kteří druhým vracejí to nejcennější - život. V monochromnosti obrazu, v nichž zelená je barvou operačních salů a bílá barvou naděje, se zvýrazňuje dějove napětí. Napětí okamžiku, pomíjivého, ale rozhodujícího.

Již pro toto období umělcovy tvorby byl přínačný odpovědný přístup ke ztvárnění daného tématu. Studijní praxe mu umožnila důkladně se sezámit s nemocničním prostředím, s praxí lekařů i ošetřujícího personálu. Záhy však přichází další téma, nepřílis vzdálené předcházejícího: Společným jmenovatelem je opět zájem o človeka, snaha postihnout chvíle klidu i napětí jeho dnů.

V niterně vervních kresbách vstupujeme do rozličných domovů, procházíme pražskými ulicemi, obdivujeme památky našeho hlavního města, vnímáme hluk městské dopravy, nahlížíme do výkladních skříní... Trávíme chvíle svátečních odpolední a prožíváme shon pracovních dní, žijeme atmosférou velkoměsta. Jan Jüngling se v těchto dílech projevuje jako bystrý pozorovatel okolního dění. Od statických kompozic stále víc směřuje k dynamickému projevu. Pohyb je tím, co ho nejvíc Iáká k výtvarnému vyjádření. Ulice se zaplňují proudy lidí - Praha dneška viděná očima současníka. Jüngling ji pojímá jako jednu velkou divadelní scénu, v níž se odehrává bezpočet dějů. Chvíle čekání, chvíle spěchu, chvíle radosti i zklamání, tedy opět život kolem nás. Momenty, které se nevracejí, a přece zůstávají... Hluboce uchovány ve výtvarníkově paměti, znovu ožívají v jeho kresbách i olejomalbách s širokou epizodičností a silným citovým nábojem.

Jan Jüngling své náměty neopouští, rozvíjí je. Zároveň však přemýšlí o dalších tvůrčích záměrech. Poutavé téma mu nabídlo baletní představení Národního divadla v Praze, nazvané Čas člověka. Ztvárněné podle sumerské literární památky Nářek nad zkázou města Ur nese v sobě hluboký myšlenkový podtext: bránit mír. Tento aktuální odkaz zdůraznily všechny složky inscenace s emotivní působivostí. A v souladu s celkovým vyzněním představení vznikají opět nejprve kresby, pak pololazurové a nakonec olejové figurální malby. Jünglinga znovu uchvátil pohyb, který se snaží co nejpřesvědčivěji postihnout a vyjádřit. Přitom z výrazovosti gest, tanečních pohybů a poloh volí s obdivuhodným citem především ty, které jsou rozhodující pro baletní představení jak z hlediska obsahu, tak i dynamiky jeho moderního pojetí.

Postižení pohybu v jeho nesčetných variantách samozřejmě předpokládá kreslířskou zdatnost. Právě o ni se malíř opírá, je mu základem i k rozměrnější figurální tvorbě v olejové malbě. V kresbě se rozvinul i jeho cit pro výtvarnou zkratku, zdůrazňující dějové napětí. Expresivnost vyjádření je adekvátni hloubce malířova prožitku. Třebaže se nazíraná realita leckdy objevuje v abstrahované podobě, vždy je prověřena životem, z něhož vychází. Život - to je neustálý pohyb. A život v pohybu je právě to, k čemu malíř Jan Jüngling především zaměřil své tvůrčí usilí.

© Jakub Kavan